Dvaapadesátiletý S. V. Chitra je dozorcem na gumovníkové plantáži v jihoindickém státě Tamil Nadu. K tomu je hrdým otcem dvou dcer.

Mladší z nich, Vasudevan, se více než před rokem provdala. Nejen díky tomu je S. V. Chitra spokojený – jeho dcera je se svým mužem šťastná – ale také proto, že společný orgán (joint body – ženy a muži, kteří byli svými kolegy nominováni, aby rozhodovali o tom, jak mají být použity fairtradové prémie) mu poskytnul 40 000 Rs (přibližně 480 eur) bezúročné půjčky. A ne, tato suma nebyla použita na pokrytí nákladů na svatbu, na kterou bylo pozváno kolem tisíce hostů – naštěstí je v Tamilnádu zvykem, že svatební hosté štědře přispívají na svatbu, aby se náklady na pohoštění hostitelům vrátily. Půjčka se hodila k navýšení úspor, především k nákupu zlatých šperků pro Vasudevan, která pracuje jako učitelka.

Navštívit trh se zlatem v blízkém městě za účelem nákupu zlatých řetízků a náramků zní lákavě. Nákupy zlata jsou však vnímány především jako investice (a proto v sezoně svateb – v prosinci a v květnu – ceny zlata stoupají). Od svatebního dne patří Vasudevan k rodině svého muže, avšak šperky zůstávají její a ona sama nadále rozhoduje, jak s nimi naloží. Podle tradice předá tyto šperky ve svatební den své dceři, stejně jako to učinila její matka se svými. V této tradici je ovšem skrytý i další podtext: pokud by se Vasudevan se svým mužem rozešla, poslouží jí šperky jako finanční rezerva a dají jí možnost začít nový život.

Hlavním trápením Vasudevan je nyní však především to, že svého muže vidí jen velmi zřídka. Nedávno byl přeložen do města Bhopál, které je vzdálené asi 2000  km na sever od města, kde žijí, a tak se spolu teď mohou vídat jen jednou za dva až tři měsíce, kdy její muž smí odjet na prodloužený víkend. Vasudevan učí fyziku na Junior College, což odpovídá přibližně našemu gymnáziu, a učí 16-17leté studenty. „Svoji práci mám moc ráda a za svým mužem do Bhopálu se přestěhuji pouze tehdy, pokud i tam budu moci pracovat jako učitelka“, říká Vasudevan.

Slyšet podobnou větu z úst Evropanky nebo Američanky není úplně neobvyklé, avšak v Indii tento postoj značí další rozměr. Znamená totiž to, že i kdyby její muž nebo jeho rodiče názor Vasudevan neschvalovali, finanční rezerva jí dává možnost stát si za svým rozhodnutím. Tak mění životy bezúročná půjčka, vyplacená ze sociální prémie a poskytovaná Fair Rubber Association. S. V. Chitra se pro svatbu své mladší dcery nemusel zadlužit a Vasudevan si tak o své budoucnosti může rozhodovat sama.

Photo credit: Fair Rubber © Martin Kunz