Osamoceně stojící stromy se sukovitými kmeny a trnitými větvemi, na kterých občas ve výšce balancují kozy, které se snaží dosáhnout na malé zelené lístky a plody stromů – tak v Maroku vypadají místa, kde rostou argánie trnité. Argánie rostou v Maroku volně a mezi pobřežními městy a pohořím Atlas vytváří typický charakter krajiny. Vynikající vlastnosti arganového oleje jsou proslulé a Maročanky jej již po staletí používají v kuchyni i v kosmetice. Zoubida Charrouf, profesorka na univerzitě v hlavním městě Maroka Rabatu, si vzácných vlastností arganového oleje velmi cení, jsou pro ni však druhotné. „Arganové stromy nám slouží jako zelený závěs“, říká*, „jsou poslední bariérou mezi námi a pouští. Až stromy zmizí, poušť nás pohltí“.

Zoubida Charrouf se zabývá fytochemií a argániemi od poloviny 80. let. V té době se v Maroku, podobně jako jinde, začínalo s novými výstavbami, města se rozrůstala a aby bylo kde stavět, bylo ročně vymýceno asi 600 hektarů argánií. Pokud by tento trend pokračoval, kácení stromů by znamenalo celkové zpustošení krajiny a její postupnou dezertifikaci. Zoubida Charrouf měla jasno v tom, že stromy se může podařit zachránit, pokud by jejich ochrana znamenala ekonomický přínos. A arganový olej se zdál být tím pravým řešením. Od péče o pleť po vlasovou kosmetiku – arganový olej se používá v celé řadě produktů. Hlavní otázka však zněla: ženy dosud získávaly olej tradičními metodami pouze pro svoji vlastní spotřebu, budou schopny jej vyrábět i v množství a kvalitě potřebných pro vývoz?

Spolu s několika dobrovolnicemi založila v roce 1996 Zoubida Charrouf první ženské družstvo na získávání arganového oleje. S pomocí mezinárodních finančních příspěvků byl pořízen malý, moderní lis na olej. Díky přísným pravidlům stáčení oleje do láhví se podařilo prodloužit jeho trvanlivost z původních tří až šesti měsíců na dva roky. To vzbudilo zájem velkých mezinárodních kosmetických společností, a tak se naráz stal arganový olej velmi poptávaným. Více než dva miliony lidí jsou dnes v Maroku zapojeny do výroby arganového oleje, říká Zoubida Charrouf. O původní argánie je dnes dobře postaráno, k tomu se vysazují nové stromky a zdá se, že „zelený závěs“ se dál již nezmenšuje a poušť se nerozšiřuje.

Jedno z družstev na výrobu arganového oleje, ženské družstvo Tighanimine, získalo v roce 2011 certifikaci Fairtrade, říká Imane Chafchaouni-Bussy. Pracuje pro nevládní organizaci Ibn Al Baytar (jejíž prezidentkou je Zoubida Charrouf) a pomáhá Tighanimine od dob jejího založení. Výroba arganového oleje stále vyžaduje spoustu ruční práce, říká. A snad to tak i nadále zůstane, neboť práce znamená pro ženy i příjem. Plody argánie s peckou uvnitř zrají od poloviny července do konce srpna. Ženy je poté sbírají a skladují, plody tak zůstávají uchovávané i po několik měsíců a postupně se zpracovávají. Po odstranění vnější slupky zůstane skořápka, z níž se ručně pomocí kamenů vytloukají semena. Ta se dále třídí, praží a lisují. Jedna pracovnice nasbírá z roztlučených skořápek přibližně kilo jader za den; pro výrobu jednoho litru oleje je zapotřebí 2,5 kg jader.

Výroba oleje je již od pradávna čistě ženskou záležitostí. Avšak to, že si výrobou oleje dnes mohou zajistit příjem, značně zlepšilo jejich postavení ve společnosti. „Dříve to byly převážně vdovy a pár rozvedených manželek, které s námi pracovaly“, říká Zoubida Charrouf, „dnes jsou to ženy všech věkových skupin“. „Většina žen nemá žádné vzdělání, a proto nabízíme ženám kurzy čtení a psaní“, říká Imane Chafchouni-Bussy. V Tighanimine převzaly ženy celou administrativu a objednávky vyřizují na počítačích. Dodnes existuje jediné družstvo s certifikací Fairtrade, a to právě Tighanimine. Podmínkou certifikace Fairtrade je možnost vysledovat původ surovin, u arganového oleje tedy od stromu, na kterém plod vyrostl až po olej v láhvi. A to je možné tehdy, jsou-li stromy vlastnictvím rodin. Stromy vlastněné rodinami jsou vzácností, většina družstev dnes pro výrobu používá plody, vyrostlé na státních pozemcích. Tighanimine má přes šedesát členek. Výdělek používají ženy nejčastěji na zajištění středoškolského studia pro své děti. Život se stal o něco jednodušší, v létě je v Maroku lednice nikoli přepychem, ale nutností a díky sociální prémii si rodiny dokonce mohou dopřát i něco navíc – od nového oblečení po nový televizor.

Zoubida Charrouf již nyní přemýšlí o budoucnosti. Myslí si, že není moudré, aby byla družstva závislá pouze na výrobě arganového oleje. A tak začala s výzkumem rostlin, které rostou v okolí arganových stromů. Některé z nich by mohly mít léčivé účinky nebo se mohly dát využít v kosmetice.

* Zdroj: CNN Interview 2014 http://moroccoonthemove.com/2014/03/10/zoubida-charrouf-story-behind-moroccos-argan-oil-cnns-african-voices/#sthash.QgzbY1HU.dpbs